Stáří ...

Ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek.

Včera si ke mně přišla domluvit lekci velmi milá dáma v krásných modrých šatech. Přála si intenzivní 3,5-hodinový kurz Nordic Walking. Jelikož teploty momentálně přesahují třicítky, dohodly jsme se, že kurz rozdělíme na dva podvečery. Asi si řeknete, proč vám to píšu, vždyť to není vůbec nic zajímavého. Ale ono je! A pro mě to byla velká životní zkušenost.

Paní Ireně (nebo třeba paní Božence:) je 72 let! Na první pohled byste ji její věk nikdo nehádal. Vyrazila se mnou do Novohradských kopců s takovou radostí, elánem, nadšením a jiskrou v oku, že se to nedá ani popsat. Radovala se z krásy louky, stromů, z klidu.... Všem bych vám to přála zažít! A přitom neměla vůbec jednoduchý život, měla náročné povolání jako zdravotní sestra v nemocnici a dokonce stále do nemocnice chodí vypomáhat. Věk 72 let je v dnešní době úctyhodný. A o to víc, pokud člověk je v tomto věku silný a zdravý na těle i na duši! Také bych jednou chtěla být takhle "stará"! Nechci své stáří prožít jako moje babička, kterou jsem velmi milovala. Babička strávila většinu svého stáří v křesle. Ne nemusela byla to její volba. Svými "nemocemi a nemohoucností" vytvářela obraz oběti člověka k politování. Byl to způsob, jakým se snažila o pozornost a lásku ostatních.

Paní Irena mi ukázala že stáří může být radostné, plné a krásné a já se na svoje stáří budu těšit. Těšte se taky a udělejte si svoje stáři krásné.

Lenka